Všechno je o přístupu a volbách

18. října 2014 v 10:29 | Tezza |  Přemýšlím
Když se nad tím zamyslíte, tak vlastně vše, co v životě děláte, je vaší volbou. Úplně všechno.
Víte, jaké máme štěstí, že zrovna my máme takovou moc? Zvířata dělají některé věci instinktivně - ale člověk si prakticky dělá co chce. Představte si, že by nebyly zákony, nebyla společenská pravidla a nikdo by po vás nic nepožadoval. Dělali byste to stejné, co teď? Určitě se na naší malé planetě najde spousta, řekla bych, že to bude spíš většina lidí, jejichž odpověď by byla ne. Společnost nám nastavuje pravidla - musíme se oblékat, jak se máme oblékat; musíme se vzdělávat, kdo se nevzdělává, je za blbce a ničeho v životě nedosáhne; když chceš v životě někam dojít, potřebuješ k tomu lidi, a k tomu, abys je získal, musíš držet hubu a říkat jen to, co lidé chtějí slyšet. Kdo střídá partnery, je děvkař. Kdo partnera nechce, je divný. Kdo má moc dobrou práci je namyšlený boháč, kdo práci nemá je líné prase, co žije z dávek a dobroty státu.
Tak co se po nás vlastně chce? Být průměrný, raději horší než lepší, aby po vás lidé mohli šlapat a dělat si tak dobře. Když jste ten úzký ''průměr'' - který byl také stvořen uměle - jste jakž takž přijímán společností. Je pravda, to není ani polovina úspěchu. Další částí jsou kontakty, popularita. Dnes všichni následují ty, co znají hodně lidí, jsou oblíbení - a často jsou to lidé, kteří si tu oblibu zaslouží mnohem méně, než někdo jiný. A takhle bych mohla pokračovat dál a dál, vždyť sami víte, jak to je, máte přeci oči.
A přesto, že si na to stěžuji, jsem vlastně stejná. Ne doslova, rozhodně ne, ale části těchto temných stránek se na mně více či méně častěji projevují. Ale myslím, že procitnutí, uvědomění, je první krok cesty k úplné eliminaci těchto povrchních jevů.
A teď k pointě článku - vše je vaše volba, musíte prioritizovat. Mým cílem je být šťastná sama se sebou a ''don't give a shit'' o tom, co si ostatní náhodní lidé o mně myslí. A to by asi měl být cíl všech. Vystrénovat svou psychiku natolik, abychom to, co děláme, dělali pro sebe, ne pro uspokojení ostatních. Nedávno jsem narazila na jeden citát ,,I kdybys byl tou největší, nejšťavnatější, nejsladčí broskví na zeměkouli, i tehdy se najdou lidé, kteří hold broskve rádi nemají.'' A to je ono. Nikdy se nemůžeme zavděčit všem.
Takže si musíme zvolit - chceme dělat to, co děláme pro společnost, nebo pro sebe? Chceme to dělat pro sebe - pokračujme v tom. Nechceme to dělat vůbec - tak co ještě řešit? Vzdělání - dělat to proto, abychom se rozvíjeli, měli radost z toho, že známe tolik věcí. Cvičení - opět - dělat to pro náš rozvoj. Hezký přístup k lidem - kvůli dobrému pocitu, pyšnosti sám na sebe. A tak dále.
Takže vlastně ani nevím, jestli jsem tímto článkem popsala vše, co jsem popsat chtěla, ale rozhodně si myslím, že alespoň někteří z vás si třeba uvědomí, v čem je pravá podstata života - užít si jej, neřídit se jinými, ale svým srdcem. A když prostě to, co se po vás chce, dělat nechcete, řekněte si: ,,Přinese mi to něco? Třeba lepší chování vůči mě od ostatních? Nebo lepší pocit, že jsem někomu pomohla?'' Pokud ne, jděte od toho pryč, nehleďte na to, že někoho naštvete. Je to váš život, proč ho marnit pro to, abychom byli něčí loutkou a nebo svou energi věnovali někomu jinému.

Ne, jděte a žijte SVŮJ život tak jak VY chcete, a nijak jinak.
~Tezz K.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama