Květen 2015

Priorities

25. května 2015 v 19:12 | Tezza |  Denní zprávy
Tak nějak ani nevím, co chci psát, jen vím, že psát chci.
S tím problémem se potýkám dnes a denně. A dnešek není vyjímkou.
Přijdu ze školy, unavená, natěšená na další díl milovaného seriálu, a s hlavou plnou věcí co musím udělat. Nakonec to vždy dopadne stejně - odpoledne prosedím u noťasu, hltám krásnou tvářičku Berryho Allena a úkoly leží hluboko zapomenuty. A nejhorší věc? Nemám vůli to změnit.
Dnes jsem se těšila i na to, až napíšu další článek. Takže teď, místo toho, abych tu seděla nad úkoly a studovala do školy na poslední písemky, radši si tu něco šmudlám. Není to na škodu, neříkám, miluji to!
Ale prokrastinace není dobrá. Vždy dělám prvně to, co chce mé ego, teprve potom povinnosti. Nemělo by to být naopak? Ano, je to otázka priorit, a já si říkám, že si zasloužím odpočinek. Ale to si říkám každý den. Máknout a celý den sedět nad učením? Nehrozí. A to, že bych přišla ze školy, udělala potřebné věci, měla to z krku a pak si mohla užívat naplno očividně taky ne. Protože takhle se furt přemlouvám, že už se musím jít začít učit, kvůli tomu nejdu ani ven, protože mám přece tolik učení, ale nakonec učení stejně pořád odkládám a dostanu se k tomu až večer kolem osmé.
Ale proč?
Chci to změnit.
I just don't know how.
I guess the time to change is just right now.
Let's go and get shit done!

Look who's back!

24. května 2015 v 20:48 | Tezza |  Denní zprávy
Yes, vidíte správně (pokud tedy tento článek vůbec někdo čte, hehe), je tu další blogpost!
Moc nechápu, proč jsem vlastně s blogováním sekla. Víte, blogovat jsem začala někdy v - hmmm - osmi letech. A teď mi je šestnáct (mínus 2 týdny). Takže vlastně v polovině svého dosavadního života jsem založila svůj první blog. Pamatuji si, že mi s jeho zakládáním pomáhal táta, a že byl na doméně Webgarden. A od té doby to začalo. Od prvních článků, které byly spíš jen změtí zbytečných slov než rozumným textem, až k smysluplným povídkám, úvahám a také - v neposlední řadě - layoutům na graficky velmi vysoké úrovni (pozor, autorským!). Ty roky jsem blogem žila - pamatuji si, že Blog.cz byla obrovská komunita úžasných lidí. Denně jsem s nimi ve virtuálním světě trávila skoro více času než přítomností, a přesto na ta léta vzpomínám s radostí a láskou. Hrozně mne mrzí, že jsem se nikdy nezúčastnila jednoho z mnoha blogerských srazů. A hlavně mě mrzí to, že už si ty lidi, se kterými jsem měla tak blízké vztahy, ani nepamatuji. Navíc většina s blogem stejně již skončila ještě předtím, než já. Třeba Lovelysims - za dob své slávy měli snad tisíce návštěv denně (to byl taky velký hit - většina blogerů, co jsem znala, hrála The Sims, a já jsem nebyla vyjímkou). Nebo Layfor - ach, jak já je milovala! Ale všechno to skončilo. To mi mohlo být tak, hm, třináct. A od té doby, puf. Nic. Zkoušela jsem psát, ale napsala jsem dva tři články, a zas jsem toho nechala. Hrozně moc se chci k psaní vrátit. Tolik mi to dalo! A taky se chci věnovat grafice. Jak se tvoří jsem taky již skoro zapomněla.

A chci se vypsat. Protože právě to je asi věc, která mi chybí nejvíc.
Takže, aloha.

I'll try it again.